Setkání v Roudnici mne motivovalo najít si čas na modelařinu. Je to možné i díky dovoleným u mých zákazníků a tím, že jsou děti na táboře nebo u babičky.
Začal jsem nejdříve opravami chyb na hotových modulech, které jsem na setkání zjistil. Jednalo se především o špatně položené koleje na čelech modulů, kdy bylo čelo vyšší než podkladový korek. Docházelo tak k rozpojování souprav, a to především pokud měly oba sousední moduly stejnou chybu. To bylo na posledním setkání spojení Kameničky a modulu s opuštěnou přečerpávací stanicí.
Bylo třeba oscilační pilou odříznout kolej a snížit čelo modulu.
Dále jsem nalepil na další moduly pouzdra na kolíky pro rychlejší stavbu layoutu.
Největší změnou na modulech je ale snížení koleje na Kamenici. Jedna z kolejí totiž vede až ke kraji modulu a tak by při vykolejení nebo otřesu modulu mohlo dojít k pádu vozidel na zem z výšky 130cm. Rozhodl jsem se proto tuto kolej zapustit níže.
Ve skutečnosti by se jednalo o terénní rozdíl mezi budovami skláren. Na opačné straně tratě zhruba v místě zelené tužky bude nově malá vodní elektrárna s náhonem.
Na motivy sklářské vlečky v Kamenické Šenově, popsané v publikaci SAXO, jsem ještě přidal na Kamenici krátkou kolej, kde bude nákladní rampa – ta zároveň zajistí, že nespadne vozidlo ani tady z modulu. Modul dostane větší rozmanitost a bude to zajímavější.
Jak jsem popsal, vznikla při spojení Kamenice a Filípkova potřeba mít modul s pravou kolejovou spojkou. Dal jsem se tedy do stavby 40 cm dvojkolejného modulu. Syn Ondra vyjádřil přání si postavit také modul, a tak se mnou postavil druhý modul 40 cm, tentokrát jednokolejný.
Poslední novinkou je již dlouho plánovaný podlézací modul. Ten potřebujeme pro starší kolegy, aby šlo snadněji podléz moduliště a nebo pokud budeme potřebovat projít s layoutem skrz dveře. Koncepcí vychází z modulů, které jsem viděl u kolegů z TT.
